Pákistán v nepokoji

Israel Shamir

Zavraždění Benázír Bhuttové přiblížil nešťastný Pákistán o krok blíž k nejisté budoucnosti, která může znamenat rozpad a americkou invazi v jakémkoliv stádiu. Její vražda byla organizována týmem Neocons, který má za úmysl využít nepokojů k převzetí pákistánských jaderných prostředků v dalším stupni v jejich světové válce. Ale nebojme se budoucnosti. Naši nepřátelé nemají sudičku ve svém područí. Jsou si příliš jistí, ale mohou prohrát. Neměli bychom být věčně vystrašeni z nevyřešených změn; nechte tuto obavu zámožným a slabým starcům. Bouře je před námi, není momentálně zde, ale vyskytuje se a zůstává někde v Asii, v nejmenším ze všech, v Pákistánu.

Někteří vědátoři již srovnávají její atentát s atentátem na panovníka Ferdinanda v Sarajevu v roce 1914, ale tak krvavá a zbytečná první světová válka, uvedla v neočekávaní vítěznou revoluci a vykolejila imperialistické plány na půl století.

Kdo ji zabil? Úřady se pokouší svalit vinu na nějaké džihádisty, ale nejenom vůdci Al-Kajdy popírají jejich zodpovědnost, nejenom Benárzírové posmrtné listy odsuzují spíše vládu než Taliban, ale i Dr. Shabir Choudhry, odborník, to vystižně komentoval:

"Proč Al-Kajda ji zabila? Možná byla prozápadní a chtěla tím chránit západní zájmy, ale ona nebyla ve vládě a nebyla dokonce ani velká pravděpodobnost, že bude zvolena. Dokonce, kdyby byla zvolená předsedkyní vlády Pákistánu, nyní největší moc patří postu prezidenta a ne předsedovi vlády. Musharraf a jeho ministři si zakládají na podpoře a propagaci amerických zájmů čí na "válce proti teroru. Za tím účelem zůstávají ve vládě, podkopávají pákistánské anebo muslimské zájmy a vlastně dělají z Pákistánu kolonii Ameriky. Tak proč se zaměřovat na člověka, který ještě se nestal předsedou vlády a nemá prakticky jakoukoliv moc, aby podporovala západní politiku v Pákistánu?"

Vražda se stala jen jeden měsíc po té co Neocons začali v diskusi na stránkách NY Timesu volat po podkopávání a rozložení Pákistánu a převzetí jeho jaderných prostředků. Frederik Kagan a Michael O'Hanion volali v novinách The New York Times ( Pákistánský kolaps, Náš problém, 18. listopadu 2007) po invazi do Pákistánu, potom co se propadne do chaosu, vazba s proamerickými elementy v armádě, zajištění kapitálu a přesunutí bomb "někam do Nového Mexika; nebo do vzdálené pevnosti v Pákistánu, s jadernou technologii hlídanou elitní pákistánskou armádou s dohledem ( a stráží) mezinárodních vojáků... pokud to skončí ve špatných rukou (islámských teroristů".   Abid Ullah Jan správně poznamenal, že "Pákistánská armáda není tak znepokojená mýtem, že tyto zbraně skončí v rukou bojovníků, ale bojí se toho, že Amerika využije v Pákistánu vytvořenou nestabilitu jako lest pro realizaci jednostranného odzbrojujícího schématu."

Po atentátu, vedení Neocons a krajní sionisté John Bolton a Michael Savage již volali po zapomenutí na demokracii v Pákistánu a namísto toho poskytnutí plné podpory generálovi Musharrafovi. Představa odstranění pákistánských jaderných zbraní - aby nepadli do rukou teroristů - zněli stále znova. Za účelem zatajit tento plán, mluví teď o tom, že v Pákistán je nevyzrálý pro demokracii.

To je lež. Pákistánci jsou tak dobří jako kdokoliv v Asii: nechtějí americkou nadvládu a opravdová demokracie je může jen osvobodit od amerického jařma. Ale vůdci Pákistánu jsou zaprodanci; a nejhorší jsou v armádě a ve zpravodajských službách. Tak volba je ponurá: proamerický vojenský diktátor, který změnil Pákistán na pole pro americkou invazi anebo proamerická bývala ministryně, která chtěla přidat prestiž shnilému režimu. Režim Pákistánu musí být vyměněn za vládu lidu zbavenou washingtonských rozkazů. Jeden může pochybovat, zda takového úkolu lze dosáhnout volby; pravděpodobně povstání vyvolané národem bude mít lepší šanci, následující úspěchy takových různorodých vzorů pro inspiraci jako je Mao v Číně, Fidel na Kubě, Hizballah v Libanonu. Povstání je zde a s pořádnou podporou může uspět v Pákistánu.

Jaká vzpoura? Vzpoura bude dobrá pouze pokud povstane proti západnímu imperialismu. Bylo mnoho vzpour proti imperialismu, od Savimbiho v Angole přes Contras v Nikaragui až po Al-Kajdu v Afghánistánu. Pokud je vzpoura požehnaná americkým prezidentem, pokud napomáhá imperalistům -- jako to dělá Al-Kajda -- může přinést jen pohromu lidem. V barevném kódu, zelená je dobrá s červenou.

Osamělý stín tragických deset let trvající afghánské války (1980 - 1989) je stále s námi, bez nich těmto událostem nemůžeme porozumět. Před několika lety, Zbigniev Brzezinsky se chlubil ("jak Amerika vyprovokuje Sovětský svaz k napadnutí Afghánistánu a spustí celý zmatek", Le Nouvel Observateur (Francie), 15-21. ledna 1998, čti zde) jak odhadl past pro sověty ve válce odstartované povstáním proti socialistické vládě dlouho předtím než sovětští vojáci přišli na pomoc socialistické vládě. Al Kajda a další mujahedi jsou jen lokální verze Contras a oni způsobili mnoho bolesti lidem v Afghánistánu. Afghánci s kterýma jsme se setkal, mi řekli, že za dnů prosovětské vlády Najibullaha, to byla nejlepší éra jakou jejich země kdy zažila.

Pákistán se mohl stát atomovou velmocí za odměnu za jejich podporu Ameriky při vedení válku. Ale bylo to hodnotné ocenění za to? Pákistán byl proměněn na válečnou základnu a miliony uprchlíků, tisíce zbraní a nekonečné kšeftování s drogami podkopává slabou zemi. Afghánistán sestoupil do živoucího pekla. Podpora války dála vzniknout ICI, skutečným vládcům Pákistánu. Jaderné zbraně jednou nabízené jako "islámská bomba" se stali nehodnotné jakmile se Pákistán proměnil na americkou kolonii. Opravdu není žádné požehnání v neoprávnění.

Dokonce Reaganité, pravicoví republikáni, kteří vyvolali afgánskou válku, se neradují z plodů vítězství. Protikomunističtí konzervativci pozvali mladé děti židovských trockistů k uskutečnění ideologické války za ně a tyto mladí Neocons uspěli, ale ve stejnou dobu oni úplně přesunuli své bývalé příznivce. Konzervativní se stal "Palaeocons," z moci a z vlivu, zatímco jejich pozice byla převzata od Neocons. Evropští a američtí levičáci (od francovských komunistů až po Noema Chomskeho) souhlasili hrát  podle vnuků Neocons, odsoudili SSSR a vřele se zastávali mujahedu Al-Kajdy. Za tento hřích, byli levičáci suspendovaní po té co se SSSR rozpadla.

Náš dobrý a ctěný přítel Ediard Herman napsal nedávno (ZNET Commentary, 6. prosince 2007) Velký Satan a malý Satan, Spojené státy a Izrael. Čeho se tyto dva Satané dotknou, shnije. Kdokoliv spoléhá na jejich pomoc, ztratí svoji duši. Pákistánci si zaslouží svobodu, blahobyt a rovnoprávnost, ale žádné spojení s ďáblem jim nepomůže. Musharraf slouží velkému Satanovi a Bhuttová hrála hru s malým Satanem. Nyní NY Times oznámil, že Amerika plánuje využít domorodé horské kmeny v Pákistánu k provedení jejich války. Pokud Pákistánci neodmítnou Satana a jejich spojence, ať už nazvané jako Al-Kajda nebo ICI anebo CIA či speciální vojáky, nebudou svobodní. Pokud ještě věří, že něco dobrého může vzejít ze přátelství se Satanem, jsou odsouzeni ke zkáze. Jejich země ke zničení a jejich neužitečné jaderné zbraně jim nepomůžou.

Nicméně, rozklad Pákistánu nemusí směřovat ke zmatku. Může nastat alternativní opětovné spojení s jeho provincii znovu s Indii. Rozdělení Indie v 1947 byla tragický omyl, tak tragický, jako rozdělení Palestiny. Bylo zkonstruované britskými imperialisty, kteří zasadili semena rozdělování století dříve, v roce 1957. V tom roce, Britové zabili miliony Indů při rozdrcení Velkého povstání. Akhilesh Mithal I Itihaas napsal: "před rokem 1957, byla indská kultura a sloh a nebylo žádné hindsko-muslimské dělení. Porážka v roce 1957 znamenala velkou kulturní zlomeninu, který pokračoval v oddělování našeho lidu do navzájem antagonistického šrapnelu jako střepiny." Tato velká zlomenina muže být zhojená.

Náš přítel Anthony Nahas napsal: "Muslimské obyvatelstvo Pákistánu bylo a je menší než to Indie, ačkoliv Pákistán byl vytvořen jako muslimská "ochrana" před domnělou hindskou nesnášenlivosti a útiskem. Pokud muslimské obyvatelstvo v Indii žije v míru, prosperuje a teší se z ochrany světských zákonů, jaký byl bod na prvním místě k vytvoření Pákistánu? Ačkoliv je to nepředstavitelné pro Pákistán sloučit se zpět do Indie, tato (nemožná  událost by byla největší událost, která by se mohla udát v obou zemích. Je pravda, že islám a hinduismus jsou dvě krásné oči jednoho kulturně a pluralitního indického subkontinentu.

Zdroj: http://www.israelshamir.net/