Hrůzný masakr na 3200 obyvatelích uprchlických táborů Sabra a Šatíla a uprchlických nemocnic Gaza a Akka v západním Bejrůtu, k němuž došlo v době okupace západního Bejrůtu izraelskou armádou ve dnech 16. až 18. září 1982, zůstane na dlouho symbolem pokračujícího utrpení palestinského lidu a genocidní politiky židovské vlády. Odpovědným za tyto činy byl označen Ariel Šaron, však bohužel, potrestání jej a dalších uniklo do propasti času. V níže uvedeném popisu najdete průběh nelidských masakrů, jež 20.století kdy poznalo.

NEDĚLE 12.ZÁŘÍ.

Izraelský ministr obrany Ariel Šaron se v Bejrútu setkává s velitelem falangistických milicí a zvoleným příštím prezidentem Libanonu Baširem Džamáílem. Šaron pak hlásí izraelskému premiéru Beginovi, že Džamáíl po nástupu do úřadu vyšle do palestinských táborů v západním Bejrútu libanonskou armádu, aby likvidovala zbytky organizační struktury OOP.

ÚTERÝ 14.ZÁŘÍ. 

V 16.08 hodin ničí bomba, odpálená dálkově ze soudního domu, sídlo falangistů ve východním Bejrútu. Mezi desítkami obětí je také Bašír Džamáíl. V Jeruzalémě svolává ministr Šaron svůj štáb a na mapě Bejrútu vysvětluje příští průběh akce proti palestinským táborům, jejíž varianty byly již předem přepraveny. Krycí název akce: Operace Zelený mozek. Je rozhodnuto přikročit ihned k okupaci západního Bejrútu.

STŘEDA 15.ZÁŘÍ.

Krátce po půlnoci Šaron hlásí výsledek porady Beginovi a dostane souhlas k invazi do západního Bejrútu. V pět hodin ráno do města vtrhnou první izraelské tanky třemi proudy od mezinárodního letiště Chaldé. Šaron přilétá znovu do Bejrútu a osobně řídí operace. Odpoledne navštíví horskou obec Bikfaja, kde se koná pohřeb Bašíra Džamáíla. S Pierrem Džamáílem, otcem zavražděného a zakladatelem falangistického hnutí, dohodne, že falangistické milice vstoupí do palestinských táborů. Téhož dne odpoledne zahájí izraelské dělostřelectvo soustavné bombardování palestinských táborů Sabra a Šatíla. V nemocnici Gaza přijímá singapurská lékařka Swge Chai Ang první desítky raněných.

ČVRTEK 16.ZÁŘÍ.

V osm hodin ráno se izraelský generál Amir Drodi, velitel "severní fronty", schází s libanonským plukovníkem Michelem Ounem, velitelem bejrútské oblasti. Drodi žádá, aby libanonská armáda obsadila palestinské tábory. Oun odmítá, protože taková akce za podmínek izraelské okupace Bejrútu by libanonskou armádu kompromitovala. Drodi pochopitelně s odmítnutím počítal a ihned poté ve svém štábu v bejrútském přístavu jedná s velitelem štábu falangistických milic Fadym Fremem, kterého doprovází náčelník falangistické rozvědky Elias Chbejka. Americký týdeník Time, který o jednání napsal v čísle ze 4. října, uvedl, že Chbejka je odchovanec izraelské válečné akademie. Izraelcům je znám jako zabiják bez skrupulí - byl jedním z organizátorů masakru v palestinském táboře Tal Záatar v roce 1976. Izraelci rovněž vědí, že Frem i Chbejka byli slepě oddáni Džamáílovi a mají silné výhrady k jeho bratru Amínovi, který 23. září nastoupil do úřadu prezidenta. Na schůzce bylo dohodnuto, že Chbejka povede vybrané falangistické jednotky do obou palestinských táborů a uspořádá tam "kasach", což je arabské slovo znamenající řezání masa na plátky, ale také "řež, masakr". Po celý den pokračuje izraelské bombardování obou táborů. V 15 hodin si ověřuje náčelník izraelského hlavního štábu Rafael Ejtan u Drodiho, zda falangisté jsou připraveni vtrhnout do obou táborů. V tuto hodinu již přiletěla na bejrútské letiště dvě mamutí letadla C-130 Hercules. Na letištní dráze č.1 z nich vystupují muži v uniformách, vyjíždějí džípy. Jsou to jednotky separatistického majora Saada Haddáda, který za izraelské podpory ovládá jižní pohraničí. Jednotky sem byly dopraveny přes Izrael. Letadla se ještě jednou vracejí a z letiště vyráží k oběma táborům, vzdálených 3km, asi 1400 mužů. Ve čtvrti Hadeth se k nim připojují falangisté z Bejrútu (zvláštní jednotka podléhající šéfovi rozvědky Chbejkovi) a jednotka tzv. vojenské policie falangistů se svým velitelem Didem Anastasem. Předtím v 17 hodin byl shromážděným falangistům a Haddádovým mužům na letišti přečten rozkaz: vtrhnout do táborů Sabra a Šatíla a tábory "vyčistit". Generál Ejtan jim osobně přál úspěch v akci. V 17.30 zřizují falangisté jižně od obou táborů, přímo proti budově kuvajtského velvyslanectví, uliční zátarasy: nechtějí žádné svědky. V 18 hodin vstupuje prvních 200 falangistů vedených Chbejkou jižním vchodem do tábora Šatíla. Brzy se stmívá, ale prostor je ozařován izraelskými světelnými raketami a světlomety. Hlavní izraelské pozorovací stanoviště je na střeše osmipatrové budovy asi 300 metrů odtud, další stanoviště je půl kilometru odtud na pahorku. Začíná masakr. Útočníci vyvádějí obyvatele jednoho domu po druhém, řadí je u stěn a vraždí bodáky na puškách a dýkami. Asi v 19 hodin se vřítí několik obyvatel tábora, jimž se podařilo uprchnout, do budovy nemocnice Gaza. Mají vytřeštěné oči a křičí: "falangisté, všechny nás povraždí!" Dva norští lékaři, dr. Mahlumshagen a dr. Ang, operují první těžce raněné - mají bodné, střelné a řezné rány. Po setmění sem donesou jedenáctiletého Palestince Milada Faruka. Chlapec vypráví, že falangisté přepadli dům jeho rodiny v Šatíle, zavraždili otce, matku a tři sourozence několik kroků od místa, kde byl schován. Falangistické jednotky v táboře jsou ve stálém styku s izraelským štábem v přístavu. ve 23.hodin hlásí: "Až dosud zabito přes 300 civilistů."

PÁTEK 17.ZÁŘÍ.

 Kolem deváté hodiny hlásí nově příchozí ranění v nemocnici Gaza, že falangisté shromažďují všechny obyvatele táborů, kteří přežilili včerejší masakry, a třídí je; podezřelé odvádějí neznámo kam. O hodinu později obsazují Haddádovi vojáci uprchlickou nemocnici Akko. Řvou na lékaře: "Kdo pomáhá Palestincům, není křesťan, ale svině." Odvedou dva palestinské lékaře a několik Palestinců. Haddádovi muži pak znásilní zdravotní sestru Intisar Ismailovou a nakonec ji zastřelí. V 10.30 se ředitelka nemocnice Gaza, Palestinka narozená v Libanonu, spojí se sídlem Mezinárodního červeného kříže v nemocnici Makassed a jeho prostřednictvím oznamuje izraelskému vojenskému velení, co se v táborech děje. Nedostává žádnou odpověď. Izraelské velení je samozřejmě o událostech dokonale informováno a ze svých pozorovatelen sleduje celou situaci jako v divadle. Do tábora Šatíla mezitím přišli falangistické posily, těžká nákladní auta a buldozery. Mrtvoly jsou kupeny na hromady podél zdí a pohřbívány pod troskami domů vyhozených za tím účelem do povětří. O dva dny později řekl náčelník izraelského hlavního štábu Ejtan: "Jakmile jsme se dozvěděli, co se děje, ihned jsme zasáhli, i když přitom vznikl složitý problém, protože falangisté vůbec nemají povinnost nás poslouchat. Nakonec však z táborů odešli." Byla to lež. V pátek odpoledne v 16.30 se znovu izraelské velení v Bejrůtu sešlo se šéfem štábu falangy Fadym Frenem a bylo rozhodnuto, že "vyčisťovací akci" v táborech ukončí příštího dne. Toho odpoledne nafilmoval dánský televizní tým vedený Flintem Pedersenem jak u jižní brány tábora Šatíla falangisté nakládají na kamiony pro dopravu dobytka zoufale křičící ženy a děti. Náhle k bráně přijel džíp libanonské armády s poznávací značkou č. 582 493. Falangisté začali střílet, vojáky odzbrojili a odvedli. V 16 hodin přišel k táboru Šatíla norský diplomat Gunnar Flaksand, kterého upozornili oba norští lékaři z nemocnice Gaza. Bránou viděl, jak falangisté navršují buldozerem hromady mrtvol. Ve stejnou dobu mluvil dopisovatel britské agentury Reuter Paul Eedle s velitelem izraelské pozorovatelny na blízkém osmipatrovém domě. Velitel v hodnosti plukovníka mu řekl, že jeho lidé se do toho nevměšují, ale že tábor prostě musí být "očištěn". V 17 hodin byl u brány tábora Sabra James Prinkle, dopisovatel amerického týdeníku NewsWeek. Haddádovi lidé ho nepustili dovnitř, a když se ptal, co znamená ta střelba uvnitř, odpověděl mu jeden z nich s posměškem: "Masakrujeme." V 19 hodin svolal velitel nemocnice Gaza všechny palestinské zaměstnance a řekl jim: "Utíkejte! Jde vám o život." Z nemocničního personálu zůstává jen dvacet cizinců, z toho sedm lékařů. Nemocniční márnice je přeplněna. Na 2000 uprchlíků, kteří sem utekli z obou táborů, mezitím v panice nemocnici opustilo. Ve 20 hodin tj. ve 14 hodin východoamerického času platného v New Yorku, dostává zástupce OOP v OSN Hasan Rahmán přes Kypr podrobnou zprávu o masakrech. Ihned se zprávou seznamuje tuniského velvyslance Habíba ben Jahju, který se okamžitě obrátil na ministerstvo zahraničních věcí USA. Zde dostal rychlou  a zcela vylhanou  odpověď: v Bejrútu se prý nic zvláštního neděje, americký velvyslanec prý "ještě před hodinou" procházel oběma tábory a "nenašel nic špatného".

SOBOTA 18.ZÁŘÍ.

Kolem sedmé hodiny ráno obsazují falangisté nemocnici Gaza a vyslýchají všech dvacet cizích lékařů a sester. Jen dvě sestry smějí zajišťovat elementární péči o raněné. Falangisté nadávají lékařům: "Jste z bandy Baadera-Meinhofové!" Když je odvádějí před nemocnici, obtěžuje jeden falangista hezkou skandinávskou sestřičku. Izraelský důstojník ho odhání a sykne na něj: "To jsou lidé ze západu!" Dr. Ang pak vyprávěl, že před nemocnicí viděl, jak falangisté seřazovali u zdi 500 až 600 osob, mužů i žen. Co se s nimi dělo potom, neví. Asi v 10.30, když falangisté po 36 hodinách řádění z táborů odešli, přicházejí do táborů první zahraniční novináři. Dopisovatel londýnských Times Robert Fisk popsal první dojem: "Bedny od munice se válejí po ulicích. Ruiny oblétají hejna much. V přilehlé uličce leží hromada mrtvol - odhaduji počet nejméně na tucet - mladí mužové se spoutanýma rukama a nohama a střelnými ranami ve tváři, všechny vypáleny z nejtěsnější blízkosti. Někteří mají strašlivé řezné rány na krku. Jeden byl vykastrován. Nejmladší oběti mohli mít 12 nebo 13 let."

NEDĚLE 19.ZÁŘÍ.

V devět hodin vstupují do tábora jednotky libanonské armády. Lidé je ulehčeně zdraví. Již jsou zde také skupiny Červeného kříže, odvážejí mrtvé, dezinfikují ruiny. Na tiskové konferenci v Bejrútu řekl generál Ejtan: "My nedáváme žádné rozkazy falangistům a nejsme za ně zodpovědni. Jsou to Libanonci a Libanon patří jim. Jednají tak, jak to považují za správné."

PONDĚLÍ 20.ZÁŘÍ.

Prezident Reagan, který předchozího dne řekl, že je zprávami z Bejrútu "otřesen", rozhodne znovu vyslat do Libanonu americkou námořní pěchotu. Umožnil to masakr v táborech Sabra a Šatíla. V USA panují okolo bejrútských masakrů rozpaky. O dva týdny později však oficiální stanovisko shrne viceprezident USA George Busch: "Zabíjení žen, mužů a dětí v bejrútských táborech nemůže nijak ovlivnit vztahy USA k Izraeli."