Žádný mír

Charley Reese

K hodnocení neúspěchu prezidentské cesty na Střední Východ, která byla předem naplánovaná a nemusela být dokončená za účelem neúspěchu, zaměřme se na dvě slova, které prezident nepronesl: "okupované území."

Pojďme zhodnotit situaci z hlediska mezinárodního práva. Západní Břeh, Gaza, Golanské výšiny, Východní Jeruzalém a část Libanonu Izraelci doposud okupují jsou oficiálně označovány jako okupované území. Toto území bylo zabráno ve válce. Jeruzalém je oficiálně mezinárodní město, tak to určila rozdělující rezoluce OSN, na základě které vznikl stát Izrael. Izraelci, samozřejmě dávno tuto rezoluci prohlásili za neplatnou.

Jako obsazené území, spadají pod Ženevské konvence. Okupačním vojkám není dovoleno vzít zemi a nebo budovat osídlení na okupovaném území. Není dovoleno ničit domovy, vytrhávat olivové háje, deportovat lidi a ohrazovat prostor zdmi mimo okupované území - to vše Izraelci udělali a stále dělají.

Toto nás vnáší k otázce vyjednávání. Je nemožné pro Palestince, jejichž země je okupovaná a jejichž životy jsou totálně kontrolované nejmocnějším vojenským státem na Středním Východě, aby udělali jakýkoliv ústupek. Pro účinné ústupky musíte mít něco. Oni nemají nic. Nemají žádné vojsko. Neovládají svoji zemi, své hranice, svůj přístup k moři nebo ke vzdušnému prostoru, k vodě nebo dokonce svůj pohyb uvnitř území. Díky americkému vetu, dokonce nemají žádnou pomoc u OSN.

Jedna strana, tedy, která může udělat ústupek je Izrael a Izrael neudělá jakýkoliv ústupek, ten je daleko k mír s nepřítelem, který je prakticky bezmocný.

Proto, pokud Amerika odmítá nátlak na Izrael, nebude žádný mír. Cesta prezidenta Bushe není nic víc než divadlo pro veřejnost a předstíraní zájmu o mír. Bush nicméně odmítá říct nebo udělat cokoliv, co by mělo ve skutečnosti za následek izraelský ústupek a tudíž i mír. Ve skutečnosti, hlavní smysl návštěvy Bushe je řečnit Arabům o údajném nebezpeční Íránu. On odmítá mluvit se zvolenými představiteli Palestinců, jejž jsou členové Hamasu.

Nevšiml jsme si žádné změny v myšlení Bushe, jestli to tak můžeme vůbec nazývat, ale zato jsem si všiml, že jeho deprimovaného pohledu. Poslední dvě veřejné vystoupení jsem sledoval  televizi show nešťastného muže. Jeho známý domýšlivý a hloupý usměv se zřejmě ztratil. Možná je to tím, že pomalu do jeho mozku stékají zprávy o tom, že jeho administrativa byla neúspěšná.

Mezitím, pokračuje dál palestinské utrpení, svět dál pokračuje v ignorování jejich utrpení a kotel, kterým je Střední Východ pokračuje pomalu k varu. Není to nikdy moudré pro jednotlivce a nebo pro zemi věřit, že protože je dnes silný, tak bude vždy silný. Střední východ je skanzen ruin minulých dobyvatelů.

My Američané bychom měli věnovat zvláštní pozornost skutečnosti, že čas neubíhá na Středním Východě tak jako na západě, kde to bylo zformované průmyslovým továrním životem. Je arabský příběh o muži, který se vrátil do vesnice po nepřítomnosti několika týdnů.

„Pamatuješ si na toho muže, který mne urazil před 30 lety?“ ptá se přítele.  A dodává: „Já jsme ho zabil.“

"Proč jsi tak spěchal?" ptá se jeho přítel. 

To je docela smutná situace pro každého zainteresovaného. Kdybych byl Izraelec, měl bych obavu ze zesílení další generace Palestinců, která bude žít v chudobě a hořkostech. Byl bych znepokojený tím, že další generace izraelských dětí bude muset vyrůstat v zmilitarizovaném státě mezi větši populace, která je nenávidí. Jako Američan, jsme znepokojený tím, že zbabělí politici vystavují Američany v nebezpeční ze strachu z domácí lobby.