Útěk z gažského ghetta
Israel Shamir
Odešli z domova, riskujíce své životy
a hnáni armádou převrhli plot, překročili ostnatý drát, smazali hranici
mezi dvěma státy, vykonali mnoho hrdinských činů hodných velkých válečníků
zakusujících oběti – a když prošli, šli do obchodu a nakoupili chléb pro
své děti. To protiřečí obrazu Palestinců, který se Židé pokoušejí vštípit
svědomí světa: divocí a násilničtí fanatici náchylní k výtržnostem. Místo
toho muži utekli z vězení a nakoupili chleba. Proč? Byli drženi hladem
svými židovskými poručníky. Z Blízkého Východu dlouho nedorazí silnější
obrázek: otcové rodin přinášejí domů chléb.
Tito Gazánci jsou stejně tak obyčejní jako
vy a já – žijí své obyčejné životy, pracují v bance či benzínce – ovšem dostává
se jim vrchovatě středověkého zacházení. Předně byli zbaveni svého majetku a
nahnáni do Gazy, potom s nimi bylo zacházeno tak, jak by nemělo být ani se psy;
nebylo jim povoleno jezdit po silnici, pokud je cesta používána Židy, nebylo
jim dovoleno vidět své nejbližší příbuzné žijící pouhou míly daleko. A posléze
toto obléhání. Žádné jídlo, nic, co by bylo možno dát jíst dětem. Žádná
budoucnost, ani s Izraelem jako sousedem. Pykají za jediný zločin: nejsou Židé,
ačkoli paradoxně mnozí z nich jsou potomky Židů, někteří se slavnými židovskými
jmény obklopujícími Ježíše nebo Proroka.
Čekali, že budou trpět tiše, ale Gazánci
mají hodně důstojnosti. Volili Hamás proti vůli Izraele a Spojených států a
vyhnali Dahlanovu kolaborantskou bandu. Teď napadli plot a to byl dobrý příklad
pro nás pro všechny: nic nelze zmoci v rámci zákonných omezí vnucených
nepřáteli. Je tu třeba úderu, kterému se říká Revoluce.
Když odvážní Gazánci kráčeli zpět,
obtíženi svým šťastným úlovkem, chlebem a rýží, solí a dekami, zeleninou a
jehněčím, byli Židé jistě nešťastní. Domorodci zapomenou, že jsme jak Bůh nad
nimi; dáváme a trestáme, krmíme a moříme hladem. Spolu s chlebem a rýži budou
Gazánci pašovat zbraně, a to by nás mohlo donutit k odkladu velké ofenzívy již
smluvené s Georgem. Židé upřednostňují napadení neozbrojených obětí.
Také Egypťané zklamali židovská očekávání.
„Věřím, že Egypt ví, co má dělat,“ řekl nadutý generál Ehud Barak. Zaměstnali
Egypt coby žalářníka palestinských soukmenovců. „Gazánci se neodváží prolomit
obležení směrem na Sinaj, Egypt by je přivítal pekelným ohněm,“ psali izraelští
vědátoři týden, ba den před událostí. Když tu byly přestřelky, byly Izraelci
pro chvíli tak šťastní. Effi Eitam, pravicový náboženský vůdce, jenž vyhlíží
jak „dobře krmené prasátko v jarmulce“ (slovy Gilada Atzmona), napsal do
Yediot Ahronot komentář ronící krokodýlí slzy. My Židé jsme oproti
Egypťanům tak mírní a milosrdní, napsal. Ale Mubarak chce přežít a ví, že tu
jsou jisté hranice, od nichž se nesmí vzdalovat příliš daleko. Dal svým vojákům
příkaz, aby zastavili palbu. Židé bědují, že Egypťané musí strážit hranici a
posílat libru svého masa dle dohody. Nadarmo. Mubarak nechce Anwara as-Sadata
následovat do pekla.
Židé pozorují tento proud lidí, který se
na chvíli dostává ze svého vězení, s velkým nespokojením. Židé jsou nároční,
Palestinci se musí zabíjet v občanské válce nebo mřít hladem, aby je potěšili.
Mému dědečkovi se to povedlo, roku 1942
zemřel hladem a vyčerpáním ve Stanislavském ghettu. Němci a jejich ukrajinští
pohůnci činili Židům, co Židé činí Gazáncům: shromáždili je v ghettu a nechali
je tu hladovět. Heslo nacistů tedy bylo vzato z knihy Homertona-Baraka, mutatis
mutandis: „musí trpět, neboť jejich vůdci jsou naši nepřátelé, měli by být
potrestáni za svůj terorismus během revoluce, nechte je hladovět, neboť jejich
bratři pronásledovali německé jednotky a bombardovali německá města“. Můj
dědeček Israel – pojmenovali mne po něm – podlehl hladu, zimě a vyčerpání, ani
jej nemusili zastřelit; nekvalifikoval se do jejich přímého zabíjecího
programu.
Počkat, řeknete, jak mohli Barak a Olmert
mořící Gazánce hladem roku 2008 ovlivnit Němce z roku 1942? Jak mohou být
zodpovědní za smrt mého dědečka? Odpověď dává tajemný jazyk židovského
mysticismu: Ein mukdam, ein meuhar beTorah. (1) Posloupnost událostí – ve
Svatém Písmu a ve světě – je bezvýznamná, protože všechny události a jejich
domnělé následky se odehrávají v tom samém hyperčase, navždy skotačí
v zlomyslném kruhu: kočka stíhá myš, jež vyděsila slona, jenž zašlápl kočku.
Poincare a Einstein přeložili toto pojetí času do jazyka moderní fyziky, když
Čas popsali pouze jako jeden z rozměrů, stejně tak ohýbatelný jako ostatní.
Douglas Adams to zpopularizoval ve svém
románu: jeho postavy jdou do minulosti, aby odstranili jeden problém, ale
všechno něco stojí: zachrání rybu, ale dodo vymře, získají Bachovu hudbu, ale
ztratí Coleridgovy básně. Lidé si nejsou vědomi toho, že se svět již změnil; že
teď mají více Bacha, ale méně Coleridge. Jen ti, kteří mohou opustit rám času,
vědí: čas se mění neustále, díky našim skutkům, a tyto změny míří „nazpět“ a
„vpřed“, protože tu není nic takového jako „vpřed“ a „nazpět“. Tak Arméni
zabíjeli a vyháněli Azery, a za to jejich předkové byli vyhoštěni na poušť, aby
tam trpěli v kurdských rukou, a Kurdové pykají za tento zločin a za svou
podporu americko-sionistické okupace.
A některé věci se ještě neuskutečnily, ale
uskuteční se: když poslouchám Židy (a Poláky, a Ukrajince, a Američany), kteří
tvrdí, že „Stalin byl stejně špatný jako Hitler“ a „neexistuje rozdíl mezi
nacisty a komunisty“, a mluví o „ruském antisemitismu“, vím, že v blízké době
rudoarmějci nebudou bojovat proti Němcům, neosvobodí Polsko a Čechy, neotevřou
brány Osvěčína a Treblinky.
Tento svět je spravedlivý, a Pán je
spravedlivý. Potrestá nevděk tím, že odvolá skutek, za který bychom měli být
vděční.
Udělej dnes zlou věc a minulost se změní a
ze zadu tě kopne. Moř Gazánce hlady a tvůj dědeček zemře žízní a hladem. Muč
Palestince a tví předkové budou mučeni inkvizicí užívající stejných soudů,
které dnes vztahuješ na své nepřátele. Učiň z Hebronu vězení pro jeho obyvatele
a Židé budou v roce 1929 hromadně vražděni. Zločin špatného zacházení
s Palestinci je trestán dokonce ještě teď. Neptej se, kdo je mořen hladem a kdo
je mučen: je to někdo tobě hodně blízký.
(1) „Podle Zákona není před a není potom.“
Přeložil F.A.P.
Revue Vulgo (www.vulgo.net),
4. 2. 2008
Podpořte naše stránky - dejte náš banner na ty Vaše...