Norman Finkelstein, velký kritik izraelské politiky, se dostal na titulní stránky amerických deníků poté, co mu bylo zakázáno přednášet na DePaulově universitě.  Finkelsteinovi, autorovi pěti knih, se dostalo neobyčejné podpory nejen strany studentů, kteří proti jeho propuštění uspořádali řadu protestních akcí, ale na jeho obranu se postavila i řada vrcholných akademiků. Mnoho lidí se domnívá, že se stal obětí vlivných nátlakových skupin.

V tomto interview s Georgem McLeodem diskutuje Finkelstein o izraelské lobby, jeho knihách a o tom, proč je izraelské téma ve Spojených státech tak citlivé.

Co je tak jedinečného na izraelsko-palestinském konfliktu?Co činí toto téma tak kontroverzní a citlivé?

Na samotném izraelsko-palestinském konfliktu není jedinečného nic kromě faktu, že je zde silná lobby, která zabraňuje jakémukoli druhu rozumné debaty a diskuse o tom, co se zde ve skutečnosti děje.

Konflikt sám o sobě není ničím neobyčejným a jeho hlavní rysy jsou dobře známy, hlavně mimo Spojené státy.

V žádném jiném případě takový gang gangsterů nepoužívá své peníze a klepnutí mosazného kladívka, aby zabránil právnímu nařízení a to je velmi zvláštní. Jsou zde ale i další zpolitizované případy, jako je třeba studie Kuby nebo i Číny, pouze ty všelijaké džihády a podobné hony na čarodějnice se v těchto jiných případech neobjevují.

Na izraelsko-palestinské akademii v několika posledních letech máte případ Juan Cole na Yale, je zde případ Josepha Massada, Nadi Abuel-El-Haje, případ Rashida Khalida a je zde i můj případ.

Takže i když je třeba i případ Kuby a Číny také velmi zpolitizován silnou lobby, rozhodně se v těchto případech nepoužívají takové mafiánské praktiky, jako v případě Izraele.

Ve Spojených státech je mnoho lobbystických skupin, které mají ke své dispozici významné zdroje a které vůbec nebyli obviněny z potlačování diskuse. Co dělá izraelskou lobby tak rozdílnou od ostatních?

Izraelská lobby má peníze a ty jsou důležité, protože mohou být použity například i k vyhrožování, že lobby stáhne svou dárcovskou podporu nebo příspěvky. Tato lobby je také velmi provázána s médii a tak mohou vláčet vaše jméno i mediálním bahnem.

Naznačuje Váš případ, že je izraelská lobby stále silnější a naopak že se debata o Izraeli stává stále více marginálním tématem?

No, ve skutečnosti se teď vede debata o Izraeli a Palestině více než kdy jindy. V termínech své síly se ale izraelská lobby začíná pomalu rozpadat. Izrael se stává neobhajitelným, jeho záznamy o porušování lidských práv, jeho historie a jeho diplomacie se stávají známými stále více. A čím více se tento fakt stává součástí mainstreamové debaty, tím více problému obhájit neobhajitelné tato lobby má.

Jak se může tato lobby rozpadat, jestliže kontroluje tak významné zdroje?

Lobby je stále silná, ale slabší než kdykoli jindy. Během minulého roku utrpěla několik debaklů. Vyšla kniha Jimmyho Cartera, která se dostala na vrchol žebříčku New York Times nejprodávanějších knih. Dále je zde také kniha Walka a Mearsheimera. I to jsou náznaky toho, že tato izraelská lobby pomalu začíná slábnout.

Má tato lobby prsty i v tom, že jste byl vyhozen u university?

Samozřejmě.

Jak se vlastně v praxi tato lobby zasloužila o Vaše propuštění?

Universita ani nepopírala, že zde byly zvenčí kvůli mé osobě enormní tlaky.

Proč jste byl z mnoha akademiků kritizujících Izrael vybrán zrovna Vy?

Jsme asi více aktivní než ostatní. Většina jiných kritiků se se svou kritikou svěřuje na akademické půdě, jako jsou konference a akademické časopisy. Já mluvím i k velkému, veřejnému publiku. Snažím se, aby má přítomnost byla známa na politické scéně.

Naznačuje Váš případ, že je zde akademická svoboda v rozkladu?

Ne, to bych neřekl. Jsem trochu zvláštní případ, protože jsme se projevoval jak v akademické tak v politické sféře. Většina akademiků není nijak spojena s politikou s výjimkou jejich malého akademického světa. Takže si myslím, že to zatím zůstává stejné jako to bývalo.

Jedním z vašich kontroverzních tvrzení je, že pro-izraelské skupiny a jednotlivci používají holocaust jako nástroj pro své politické cíle. Mohl by jste to trochu osvětlit?

Na toto téma jsem napsal celou knihu-The Holocaust Industry(v češtině ji vydalo v roce 2006 nakladatelství Dokořán pod názvem „Průmysl Holocaustu“-pozn. ISM), která zkouší zdokumentovat a ukázat, jak se nacistický holocaust stal od Šestidenní války v roce 1967 politickým nástrojem k potlačení kritiky Izraele.

Tvrdím, že se to děje pomocí dvou způsobů. Prvním z nich je jedinečnost holocaustu, podle které žádní jiní lidé na světě netrpěli tolik jako Židé. Důvod pro tuto doktrínu, která nemá žádný morální základ, je vlastně učinit Izrael imunní vůči jakékoli kritice.

A tak dle nich, jestliže Židé prožili jedinečné utrpení během holocaustu, tak by pro jejich současné počínání neměli platit stejné zásady jako pro ostatní, protože ti něco podobného nezažili.

Druhým aspektem tohoto holocaustové dogma je nárok, že všichni „pohané“ chtějí zabít Židy-jak třeba tvrdí kniha Daniela Goldhagena-Hitlerovi ochotní popravčí(Hitler´s Willing Executioners). A tak jsou tedy všichni pohané skrytě či veřejně antisemitští, tím pádem jejich kritika Izraele nemá pochopitelně oprávněný kredit.

A jaký ohlas kniha vyvolala?

Když kniha vyšla, stala se obětí nelítostného útoku. Dostala mnoho pojmenování a bylo mnoho slovních útoků na moji osobu. Ale nyní si myslím, že se velká část toho, co jsme v knize napsal již dostala do mainstreamového proudu. A průmysl Holocaustu byl vždy objektem posměšků osob pohybující se v mainstreamu-tím nemyslím svou knihu, ale (holocaustový)průmysl sám o sobě.

Tak například žena bývalého ředitele amerického Musea Holocaustu ve Washingtonu, Tova Reichová, publikovala na toto téma satiristickou novelu a byla poměrně dobře přijata.

Proč byla Vaše kniha tak napadena?

Protože jsme psal o něčem, o čem nikdo předtím nepsal, ale věci se již změnily. Vemte si třeba příklad peněz na odškodnění obětí holocaustu, které byly vytaženy z Evropy. Skutečnost, že přeživší z těchto peněz neviděli nic, se stala naprosto běžným standartem.

Co si myslíte o nedávno vydané knize Izraelská lobby a americká zahraniční politika(The Israel Lobby and US Foreign Policy) od Johna Mearrsheimera a Stephena Walta?

S částí knihy souhlasím a s částí zase ne. Například si nemyslím že by tato lobby byla rozhodujícím faktorem k napadení Iráku Spojenými státy a nemyslím si, že je nějaký důkaz, že je americká zahraniční politika na Blízkém východě formovaná touto lobby.

Myslím si ale, že tato lobby je klíčová na formování postoje Spojených státu k Palestincům.

Také si nemyslím, že je rozhodující na postoji Spojených států k Iránu, Turecku či Iráku. Ale v izraelsko-palestinském konfliktu, ve výstavbě osad a postupné kolonizaci Palestiny, má tato lobby klíčovou roli.

Jste také vystaven vážným problémům s oblíbenou knihou Od prastarých časů(From Time Immemorial), kterou napsal Joan Peters, který namítá, že Palestina neměla téměř žádné obyvatele před příchodem západních imigrantů. Tato kniha byla velmi dobře přijata a stala se bestsellerem. Jak jste si začal uvědomovat, že s touto knihou budou problémy?

Velmi jednoduše, přečetl jsme si ji.

Ale nebyl jste sám, tato kniha je velmi oblíbena.

Nejsem si jist, jak mnoho lidí ji četlo-abych řekl pravdu, nejsem si vůbec jist, kolik vlastně lidí čte ještě knihy. Pochybuji, že všichni ti lidé, co se domáhají toho, že četli Hitlerovi popravčí, ji ve skutečnosti četlo a pochybuji, že lidé čtou i Joana Peterse. Mám tím na mysli, že většina těch knih ani není četby schopna. Lidé to ale nevědí, protože je často nečtou.

Myslíte poznámky nebo knihu samotnou?

Mám tím na mysli celou knihu, poznámky nečte už vůbec nikdo.

Skutečnost, že je kniha tak dobře prodávána vlastně o ničem nesvědčí-knihy jsou dobré i jako podložka pod kafe. Je zde slavná poznámka Christophera Hitchense. Někdo se jej zeptal:“Četl jste tuto knihu?“, na kterou odpověděl „Recenzoval jsem ji. “

Kdokoli, kdo čte knihy o tomto tématu, zajímá se o něj a je schopen dojít vlastního úsudku, asi nedojde k ničemu jinému než že knihy, jako je ta Petersova, jsou dost nesrozumitelné a zcela absurdní.

Alan Dershowitz namítá, že Izrael obdržel nepřiměřenou dávku kritiky. Myslíte si, že další státy porušující lidská práva, jako třeba Saudská Arábie, by měly být kritizovány více?

Pochopitelně je zde témat, jež by měla být podrobena kritice, daleko více. První věc je možná o slovíčkaření, ale Dershowitz nic nenamítá, protože nic neví. Je to kompletní ignorant, tak bych se ohradil k formulaci že „Dershowitz namítá“. Možná že křičí, ale namítá?Ne, to opravdu ne.

Co se týká nepřiměřeného množství kritiky Izraele, tak když se podíváte na záznamy lidskoprávních organizací, jako třeba Human Rights Watch, tak zde není nějaké významně větší číslo zpráv o Izraeli než z jiných konfliktů, které mají stejnou vážnost, jako třeba Darfur. Tato čísla jsou běžně dostupná a není žádny problém si je ověřit.

Za další je izraelsko-palestinský konflikt dost specifický. Je to nejdéle trvající okupace v moderní historii. Kdyby to Izrael vyřešil již před 40ti lety, těžko by nyní přitáhnul tolik pozornosti.

Ale skutečnost, že se to děje již po 40 let, což je pravděpodobně delší než délka života většiny lidí na Zemi-a většina obyvatel je mladší než 40 let-znamená, že se narodili, když již tento konflikt pokračoval. A tak myslím že ani není překvapující, kolik pozornosti tento konflikt přitahuje.

Když se podíváte zpět, litujete, že jste kvůli tomu, co jste veřejně říkal, přišel o místo na universitě?

Nenene, jsem rád že je to již za mnou.

Co Vaše plány do budoucnosti?